THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že je jednou z najvýraznejších blackmetalových nahrávok roka oficiálne stále nevydaný počin prakticky neznámeho oregonského one-man bandu? Prekvapivé? Pre dnešnú dobu skôr symptomatické. Nate Myers, na severoamerickej scéne nie úplne neznáma postavička, dokazuje, že dnes už na rozpočte, priazni vydaveteľov a geografickej lokácii až tak nezáleží. Bezmenný album zvukovo nezaostáva, takže samotný materiál dostáva dostatok priestoru zaujať a vyniknúť. Napriek tomu, že kostru nahrávky tvoria v zbesilom tempe odsypané, rýdzo blackmetalové, no prekvapivo melodické kusy s patričnou old-school patinou, MANIA nezriedka odbáča k „zadoomanejším“ pasážam, ktoré potešia fanúšikov WOLVES IN THE THRONE ROOM. Ani napriek v rámci žánru ambicióznej stopáži vyše päťdesiat minút však nedochádza k vyčerpaniu – vyvážená doska je najsilnejšia v strede („Fertility Fucked“ je fantastická tremolo smršť prekladaná akustickými intermezzami – alebo naopak) a samotnom závere (epická a pestrá „Ice Covered Sphere“ či budíček „Awaken“). Navyše: kým vyjde vinyl, CD a samozrejme kazeta, talentovaný autor vám ponúka možnosť vychutnať si to celé zadarmo. Underground!
7,5 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Eternal Warfare
Stopáž: 50:08
i kdyz jsem byl zpocatku trochu skeptictejsi a predchozi (kratsi) nahravky me pohlcovaly vic, je to prvotridni bm - bez jakychkoliv debat ac WITTR zas tak moc nemusim, ten "eko-black" (u nejz jsou WITTR nejvic videt) je diky obskurnim kapelam jako Fauna nebo Mania opravdu cerstvy vitr a zaroven zcela verohodne odkazuji na puvodni metalove (at uz thrash, death ci black) zalezitosti 80 / 90 let
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.